Václav Falta ml.

*23.3.1988, vasekfal@volny.cz



Venda Falta ml. v představení Dlouhý, široký a krátkozraký (2002).



Můj největší trapas - sýr (2002)

V Opatovicích nad Labem má ochotnické divadlo již stoletou tradici. V roce 1997 se po jedenáctileté pauze znovu rozhýbala opona při dětském představení "Svatý Mikuláš přichází", kde jsem si poprvé zahrál jednu z hlavních rolí a hrál vůbec. Po tomto představení se ujalo vésti divadelní kroniku starší osazenstvo. Svou dráhu naši otcové nastartovali komedií Antonína Procházky "S tvojí dcerou ne". Bezesporu nejlepším představením byla semaforská "Kytice". V této době jsme se s mým kamarádem Ondřejem Kunstem rozhodli nastudovat hru Jary da Cimrmana "Dlouhý, Široký a Krátkozraký".
Přemluvili jsme naše otce, aby nás vedli a začalo se zkoušet. Ondrův otec je psychiatr, takže o legraci nebyla nouze. Kostýmy byli, chyběli nám jenom práva. I ty jsme po chvíli získali. Je pravdou, že přímo práva to nebyla, ale pan Svěrák nám uvést hru osobně (po telefonu) dovolil. Nic nám tedy nebránilo předvést se na jevišti.
Divadelní ansábl tvořili naši spolužáci (tehdy jsme chodili do 8.A) a tak není divu, že škola nechtěla o svojí chloubu přijít. Generálka byla tedy pro ni a premiéra pro veřejnost.
V deváté třídě jsme se rozhodli, na rozloučenou se školou ZŠ Opatovice, celý kus zopakovat. Znovu se otevřela opona a já opět pronášel svůj monolog přes dva obrazy. Jednou jako Jasoň a hned potom jako Drsoň. Společnost na jevišti mi dělal jenom oněmělí pocestný, kterého mimochodem představoval můj stálý spolužák ( v současnosti oba působíme na SPŠST v Hradci Králové), Ondřej Chudý.
Celé představení ubíhalo tak jak mělo a blížilo se velké finále. Obr Koloděj byl již poražen a my se s radostí sešli na hradě, před stolem plném dobrot. Král (Denisa Grimová) začal rozhovor.
"Berte si co hrdlo ráčí!" Neváhal jsem a pustil jsem se do obloženého tácu. "Já bych si s dovolením vzal." Hned jsem ukradl kousek šunky. Ztišili jsme hlas a předstoupil konferenciér (Mudr. Ivo Kunst) "Tato část hry, jak slyšíte, není textově příliš náročná. Zde myslel Cimrman na to, aby se herci jeho kočující společnosti, alespoň jednou, dosyta najedli……" Byla to pravda a po chvilce na talíři nezbilo nic až na sýr. Říkal jsem si, že ho přeci nemůžu nechat kulisákům. Kdybych věděl, jak mi později zkomplikuje situaci, asi bych se do něj nepouštěl. Monolog konferenciéra končil a já jsem měl učinit onen zázrak jevištní techniky. Měl jsem pronést jednoduchou repliku a dotknout se prstenem princezny (Jaromíra Pitaše), která se promění opět v krásnou ženu. Proces si vyžadoval trojité opakování. vše to vypadá jednoduše, ale zkuste si to z plnou pusou plátkového sýra. Kousky sýra létali vzduchem a pozvolným obloučkem dopadali na publikum první řady. To jsem už nevydržel. "Nehte mě chvilku, jenom chviličku."
Mumlal jsem a hlasitě se dusil. Konečně jsem polkl poslední sousto. Obecenstvo se jenom smálo a smálo. Děj gradoval, ale já pořád myslel na ty kousky sýra tryskajících z mích úst. Ještě jednou Drsoň a pak vytoužená děkovačka. O děkovačce jsem vyšel na jeviště. Ozval se potlesk a já věděl, proč tleskají. Musím uznat, že od té doby mám k plátkovému sýru zvláštní vztah a nikdy na tuto zkušenost nezapomenu.

napsal Venda Falta

Od malých pro malé a o představení Pohádky pro benjamínky napsal Venda Falta.