Věra Pečenková
(*1958), +420 603 525 311, vera@pecenka.name
Jak jsem přišla k divadlu?
Jako slepý k houslím. Starý pan Dvořák byl o roli požádat moji švagrovou, té se nechtělo,
já byla na mateřské, potřebovala jsem mezi lidi a tak jsem to prubla. Pak to ráz na ráz:
1981 - Paličova dcera, 1982 - Strakonický dudák, 1983 - Dvanáct měsíců a Tažní ptáci,
1984 - Obrácení Ferdyše Pištory. V těchto divadelních hrách jsem byla za "herečku".
Souboru chyběl maskér a protože jsem se jaksi osvědčila, další mé působení se přesunulo do
maskérny: 1984 - Kocour v botách, 1987 - Opička detektivem, 1989 - Královna Koloběžka I.,
1997 - Svatý mikuláš přichází.
Po pauze, kterou způsobily porevoluční restituce zase jaksi chyběl souboru režisér dospělých.
A protože se do všeho vrhám po hlavě, udělala jsem to tehdy také.
1998 - S tvojí dcerou ne,
1999 - Kytice,
2000 - Mrazík, 2002 -
Vraždy a něžnosti.
1999 jsem líčila Zub za zub a v roce 2001 jsem byla vpuštěna opět na jeviště ve hře Sex
noci svatojánské. Kromě div představení jsem donutila své mužské kolegy k travesti
vystoupení na Divadelním plese 2001
a podílím se na přípravě mikulášských besídek
pro opatovické děti. Protože mě baví i malování a jaksi nikdo jiný se do toho nehrne,
vymýšlím a maluji si i scénu.
Pak opět režie: mé veledílo Vyhoďme ho z hnízda v roce 2004.
2006 jsem si zahrála ve hře Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou.
Člověk nepozná, že něco neumí, dokud to nezkusí. Tak jsem v roce 2009 zkusila napsat scénář jednoaktovky, která se hrála v společně s dalšími dvěma pod názvem Ona a Ona třetím pádem.
Věra Pečenková
