K divadlu jsem se dostal částečně dílem náhody, nedorozumění, vypitého alkoholu a Hanky Zemanové. Ta se mě na
Silvestra 2001 zeptala, jestli bych nechtěl zkusit roli "nějakýho kovboje " ve hře Limonádový Joe. Podle ní jsem
neměl v roli asi nic říkat, natož zpívat, mým úkolem by pak bylo víceméně dělat křoví. Nepamatuji si přesně, co jsem
posílen trochou alkoholu odpověděl, ale jasné ano to určitě nebylo. Asi po čtrnácti dnech mě Hanka nečekaně vyzvala,
abych se dostavil na zkoušku. Překvapený a neschopný obrany jsem tak skutečně učinil. Postupně jsem se dozvěděl,
že budu muset nejen mluvit, ale taky zpívat! Byl jsem trochu zděšen, můj hudební projev totiž nedosahuje ani kvalit
oslího hýkání, takže diváci se mají opravdu na co "těšit". Rád bych tímto poděkoval Hance za to, že mě k divadlu
přivedla a všem ostatním divadelníkům za to, jak mě přijali do souboru, ve kterém se cítím tak dobře.
|
To jsem já na zkoušce představení Vraždy a něžnosti, (2002).
|